Domy v krajině

Prvních deset dvanáct let, co jsem jezdil na Island, jsem se při fotografování přímo úzkostlivě vyhýbal jakékoliv stopě lidské činnosti v krajině. Ostatně, ve vnitrozemí, kterému jsem se téměř výhradně věnoval, kromě několika dálkových elektrických vedení, těch známek lidského počínání není  mnoho, resp. skoro žádné. Ale pak se moje pozornost začala obracet malinko jinam – k opuštěšným farmám, skanzenům, muzeím a dalším “pomníkům” života minulých generací Islanďanů. 

A jedním z těch “témat”  jsou domy, které krajinu vlastně “narušují”, ale zároveň i nějak dotvářejí a přidávají do ní další smysl a význam. Osamělé domy připomínají majáky, přitahují oči, zůstávají zakotvené v mysli a podněcují nejrůznější asociace. Každý má svoji historii, svoje tajemství, otisk života lidí, kteří v něm žili nebo jej dnes užívají jako rekreační dům. Člověk může popustit fantazii, domýšlet se, proč ten který dům byl postaven právě zde, proč byl nakonec opuštěn, jací byli jeho obyvatelé…  
Jsou rozdílné svým vzhledem, velikostí, místem, kde stojí…  Jedny se krčí při úpatí vysokých kopců, jiné se hrdě tyčí v ploché okolní krajině, další svými okny vzhlížejí k mořské hladině, ale všechny mají něco společného, co je obtížné pojmenovat. Svůj genius loci.

Některé z těchto domů mě inspirovaly k povídkám, v nichž jsem mezi jejich zdi vložil své vlastní příběhy. Třeba i pohled na fotografie v galerii zrodí ve vaší mysli obrazy událostí, které se v nich mohly odehrát…