Montenegro
Černá hora (dnes stále častěji i vlastnimi obyvateli nazývaná Montenegro) – země hrdých lidí, nebetyčných hor, divokých řek a krvavých dějin, plných zápasů proti uchvatitelům. Sezóna zde začína v půlce června, takže cesta na začátku května je ve znamení liduprázdných krajin včetně nejznámnějších turistických středisek. Kláštery, staré vojenské pevnosti, ale především dechberoucí příroda…
Kyjov
Takhle to vypadá, když se barevný (takřka kýčový) podzim během jedné noci stane zimou… (Krásný Buk, říjen 2012)
Dolský mlýn I
Severní Čechy – moje rodiště. S těmi jejich pískovcovými skalami, skalními hrádky, hlubokými lesy, vesničkami, které si ponechávají své kouzlo… A Dolský mlýn kousek od Jetřichovic, perla! Jen škoda, že díky masivní propagandě vedení Národního parku České Švýcarsko, to tam je většinou jako “na Václaváku”. Kde jsou ty časy, kdy se tam člověk hodiny toulal […]
Na Jaderné elektrárně Dukovany
Filip už dávno toužil, podívat na atomku, díky Daně Janovské, vedoucí IC, se to na konci ledna 2014 podařilo – včetně prohlídky reaktorového sálu… A protože na atomce má každá z osmi turbín nějaké ženské jméno, tak se pochopitelně Zdena, Filipova žena, musela nechat vyfotit u turbíny, která má stejné jméno jako ona. Inu, ženská […]
Podzimní Island
Už je to více než půl roku, co jsem se vrátil z říjnového putování po Islandu, ale teprve teď se přehrabuji ve fotkách, které jsem si dovezl…
Novoroční procházka
Tradiční novoroční procházka byla letos bez sněhu… no, každý den není posvícení… Novoroční procházka 1. 1 .2014
Letecký přízrak na Islandu
Obrázek rozpadajícího letadla někde na jižním pobřeží Islandu jsem viděl možná před rokem a samozřejmě jsem ho chtěl vidět na vlastní oči. Podařilo se to v říjnu 2013, kdy jsme se s kamarádem Filipem brouzdali v jeho Toyotě po Islandu. Počasí přálo té chvíli, kdy jsme u letadla stanuli – nízké šedé mraky, to zvláštní islandské světlo […]
Vzpomínka na černobílé časy
Bývaly doby, kdy každý záběr byl jedinečný, žádné střílení digitálním kulometem. Tak si občas dělám radost a vezmu těžký a neprakticky foťák Graflex na ploché filmy 4×5 inch a jdu do lesa. Bohužel těch příležitostí je strašně málo, ale pokud jsou, tak cítím, že se zastavil čas. A pak to napětí v temné komoře při […]
