Advent v Reykjavíku aneb Island trochu jinak

Letošní třetí adventní víkend jsem strávil na Islandu v Reykjavíku a mohl tak “nasát” předvánoční atmosféru. Při dosavadních cestách většinu času trávím v přírodě, převážně ve vnitrozemí, tentokrát to bylo v hlavním městě. Výzdoba ulic, domů, stánky s občerstvním i nejrůznějšími dárky – to je podobné asi ve většině evropských metropolí, ale nemám srovnání. Tady to na mě však působilo takovým poklidným duchem. Žádná “řvoucí” reprodukovaná hudba, žádná tlačenice, nervozita…  naopak třeba právě skupina hudebníků s dechovými nástroji, která koncertovala na ulici a postupně se přesouvala na různá místa.

Samozřejmě jsem byl zvědav na drátěnou “sochu” Vánoční kočky (Jólakötturinn) osvětlenou tisicí světýlky, která každoročně stojí na malinkém náměstíčku v blízkosti budovy vlády (ta byla původně vězením). Tenhle tvor není žádný mazlíček, ale krvelačná šelma, která podle pověsti obchází ve vánočním čase farmy a sežere každého, kdo nebyl dost pracovitý (či dosti hodný) a tedy nedostal nic na sebe. Doba se mění – reykjavické děti, místo aby zděšeně prchaly před touhle příšerou, se naopak s ní nechávají fotografovat. Tak se asi Jólakötturinn stává tím mazlíčkem. Jako třeba kočka Ofélie, která má své místo na dece v obchodě s pletenými výrobky – a není drátěná, ale živá. 

Zajímavým místem je i Tjörnin (v překladu Rybník) s radnicí tentokrát červeně nasvícenou. Je to místo hojně navštěvované Reykjavíčany i turisty a nejinak tomu bylo i nyní. Jsou zde hejna kachen i labutí a jejich krmení patří k neodmyslitelnému koloritu Reykjavíku.

Asi nejpůsobivější (aspoň pro mne) bylo osvětlení koncertní budovy Harpa (v češtině znamená harfu), jejíž skleněná fasáda připomínající včelí plástve mění postupně svoji barvu od zelené přes modrou, červenou až po fialovou.  

Poslední večer patřil krátké návštěvě kouzelného místa Gardur se dvěma majáky (jeden už dosloužilý, druhý funkční) a nedalekého hřbitova, který měl také, z našeho pohledu velice nezvyklou, vánoční výzdobu.