Na Island jezdím spoustu let a potkávám tam vozidla opravdu nejrůznější – od prastarých toyot či landroverů, které snad pamatují ještě padesátá léta, po nejrůznější vojenská monstra “soudruhů z NDR” ze zprivatizovaného bundeswhru. Ale to, co jsem potkal letos v létě, to překonalo všechno – no, posuďte – Američané cestující v nádherném kabrioletu, nebo Holanďané, […]
Čekám na loď, která mne odveze na Island, a na pobřeží Dánska pořádně fouká…
Tak, jako má své kouzlo černobílý film, vyvolaný ve vývojce a ustálený v ustalovači, tak má své kouzlo parní lokomotiva… a myslím, obojí patří docela dobře k sobě.
Černá hora (dnes stále častěji i vlastnimi obyvateli nazývaná Montenegro) – země hrdých lidí, nebetyčných hor, divokých řek a krvavých dějin, plných zápasů proti uchvatitelům. Sezóna zde začína v půlce června, takže cesta na začátku května je ve znamení liduprázdných krajin včetně nejznámnějších turistických středisek. Kláštery, staré vojenské pevnosti, ale především dechberoucí příroda…
Takhle to vypadá, když se barevný (takřka kýčový) podzim během jedné noci stane zimou… (Krásný Buk, říjen 2012)
Severní Čechy – moje rodiště. S těmi jejich pískovcovými skalami, skalními hrádky, hlubokými lesy, vesničkami, které si ponechávají své kouzlo… A Dolský mlýn kousek od Jetřichovic, perla! Jen škoda, že díky masivní propagandě vedení Národního parku České Švýcarsko, to tam je většinou jako “na Václaváku”. Kde jsou ty časy, kdy se tam člověk hodiny toulal […]
Filip už dávno toužil, podívat na atomku, díky Daně Janovské, vedoucí IC, se to na konci ledna 2014 podařilo – včetně prohlídky reaktorového sálu… A protože na atomce má každá z osmi turbín nějaké ženské jméno, tak se pochopitelně Zdena, Filipova žena, musela nechat vyfotit u turbíny, která má stejné jméno jako ona. Inu, ženská […]
Už je to více než půl roku, co jsem se vrátil z říjnového putování po Islandu, ale teprve teď se přehrabuji ve fotkách, které jsem si dovezl…
Tradiční novoroční procházka byla letos bez sněhu… no, každý den není posvícení… Novoroční procházka 1. 1 .2014
Obrázek rozpadajícího letadla někde na jižním pobřeží Islandu jsem viděl možná před rokem a samozřejmě jsem ho chtěl vidět na vlastní oči. Podařilo se to v říjnu 2013, kdy jsme se s kamarádem Filipem brouzdali v jeho Toyotě po Islandu. Počasí přálo té chvíli, kdy jsme u letadla stanuli – nízké šedé mraky, to zvláštní islandské světlo […]
