Loď duchů

Ostrov Flatey leží uprostřed Breiðafjörðuru a v létě tam dvakrát denně zastavuje trajekt Baldur, který pendluje mezi Stykkishólmurem a Brjánslækurem. Každý, kdo ho navštívil, absolvuje okružní procházku okolo hlavní části ostrova. Z přístavu vede “silnice” do vesničky plné krásně udržovaných domků a dál potom už jenom pěšinka přes louky a podél pobřeží zpátky ke kostelu a do vesnice. A zhruba v místě, kde pěšina odbočuje ke kostelu, narazí návštěvník na rozpadlý rybářský člun a o kousek dál na vrak docela velké lodi, jejíž trup je ještě celý, ale veškeré nástavby jsou už pryč. Byl jsem na Flateyi několikrát (čímsi mě přitahuje, podobně jako Djúpavík na Západních fjordech nebo Sandfell na jihovýchodním pobřeží Islandu) a vždycky jsem nemálo času strávil právě u tohoto vraku. Zajímalo mě, jaká to byla loď, jak se jmenovala a jaký byl její “osud”. Jenže ani na přídi, ani na zádi žádný nápis nebo imatrikulační číslo, podle kterého by se dala dohledat. Už jsem byl docela smířen s tím, že pro mě ten vrak zůstane bezejmenný a že se o něm nic nedozvím. Jenže – zvědavost je hrozná vlastnost 😊, nakonec mi to nedalo a pustil jsem se do pátrání. Rozeslal jsem maily na úřady, odkud bych nějaké informace mohl získat, bohužel zůstávaly bez odpovědi. A po několika týdnech se mi v poště objevil mail od Ragnheiður (která pracuje jako recepční na městském úřadě ve Stykkishólmuru). Poslala mi informace, které získala od svého nevlastního otce, a navíc další z islandských zdrojů, o kterých jsem neměl ani tušení. A najednou jsem věděl všechno.

Loď byla postavena z dubového dřeva v roce 1947 v Reykjavíku, vybavena dieselovým motorem o výkonu 180 koní a prodána rybářské společnosti Gjögur h/f v Grenivíku. Pod jménem Vörður TH 4 byla 10. února 1947 uvedena do provozu. V roce 1958 dostala nový motor o výkonu 310 koní. Dne 17. května 1966 ji zakoupili Guðmundur Karl Guðfinnsson and Sigurður Óskarsson na Vestmanských ostrovech. Zároveň byla přejmenována na Guðfinnur Guðmundsson VE 445. Těmto vlastníkům loď sloužila do 1. června 1972, kdy se novým majitelem stal Konráð Júlíusson ze Stykkishólmuru. A loď dostala již třetí jméno – Gísli Magnússon SH 101. O čtyři roky později, 13. května 1976, byla vyjmuta z registru jako nepotřebná. Tím však její “život” ještě neskončil. Vyřazená loď byla přepravena na Flatey, kde chtěl farmář Hafsteinn Guðmundsson použít dřevo, z nějž byla postavena. To se nakonec nestalo a loď se dodnes nachází na břehu a je místními nazývána “Loď duchů”.
Teď víte všechno i vy. Bez laskavé pomoci Ragnheiður bychom ale nevěděli nic.

Obrázky v galerii si můžete rozkliknout a listovat mezi nimi. Poslední je fotografie modelu lodi, který zhotovil Grímur Karlsson, a nachází se v městském muzeu v Reykjanesbær.