Geotermální oblast Krýsuvík – Seltún není rozsáhlá, ale má významnou historii. Už v 18. století zde byly prováděny pokusy s vrty k získání horké vody. Ve druhé polovině 20. století zde po padesát let dodával horkou vodu vrt o hloubce přes 200 m, v roce 1999 však vybuchl a vznikl po něm kráter o průměru […]
Léto na Islandu v roce 2015 bylo nejstudenější za posledních asi 15 let a zima měla nejvíce sněhu od roku 1983. Ten na mnoha místech zůstal ležet po celé léto. Průměrná teplota přes den se pohybovala mezi 8 až 10 st. C, často pršelo, o větru ani nemluvě. Takže podmínky pro cestování se stanem docela […]
Santorini (oficiálně Théra) je ostrov – sopka, respektive její pozůstatek po erupci před několika tisící léty, která zničila bájnou Atlandtidu a mínojskou cilizaci na Krétě. V sezóně ostrov praská ve švech, tak je nejlepší čas pro návštěvu z jara či na podzim. Pak si člověk může v relativním klidu vychutnat kouzlo malebných městeček s bílými […]
Když jsem se v létě toulal po Islandu a doplňoval poslední bílá místa do připravované knížky – obrazového průvodce Island – 111 nej…, zajel jsem i ke kamenné stěně Gerduberg, která připomíná hradbu pravěkého sídliště obrů. Odtud jsem pokračoval několik kilometrů až k červeným kráterům Raudukúlur… a to je jeden z nich v pozdním odpoledni. Nazval jsem […]
To nejsou fotky z nějakého řeckého ostrova, či dokonce z afrického pobřeží… jsou z Ledové země (Islandu). Ta pláž je až na dalekých Západních fjordech, kam vkročí noha málokterého turisty. Jen ten její islandský název – Červené písky – je trochu zavádějící, snad by se více hodil – Zlaté písky… ale to bychom se ocitli […]
Na Island jezdím spoustu let a potkávám tam vozidla opravdu nejrůznější – od prastarých toyot či landroverů, které snad pamatují ještě padesátá léta, po nejrůznější vojenská monstra “soudruhů z NDR” ze zprivatizovaného bundeswhru. Ale to, co jsem potkal letos v létě, to překonalo všechno – no, posuďte – Američané cestující v nádherném kabrioletu, nebo Holanďané, […]
Čekám na loď, která mne odveze na Island, a na pobřeží Dánska pořádně fouká…
Tak, jako má své kouzlo černobílý film, vyvolaný ve vývojce a ustálený v ustalovači, tak má své kouzlo parní lokomotiva… a myslím, obojí patří docela dobře k sobě.
Černá hora (dnes stále častěji i vlastnimi obyvateli nazývaná Montenegro) – země hrdých lidí, nebetyčných hor, divokých řek a krvavých dějin, plných zápasů proti uchvatitelům. Sezóna zde začína v půlce června, takže cesta na začátku května je ve znamení liduprázdných krajin včetně nejznámnějších turistických středisek. Kláštery, staré vojenské pevnosti, ale především dechberoucí příroda…
You must be logged in to post a comment.