Sæljós

 

Lodě mají své osudy, své životní příběhy, někdy pokojné a slunečné, jindy zase dramatické a možná i kruté. Mají i své domovy – domovské přístavy, a i když je nepotká ten nejhorší osud, že skončí na mořském dně, může se stát, že svoji životní pouť skončí daleko od svého “domova”, což také není příliš veselé. Takovou loď jsem “potkal” v odlehlé, už nepoužívané části přístavu u rybářské vesničky Rif na severozápadním cípu poloostrova Snæfellsnes loni v létě a letos v únoru jsem se k ní vrátil. Stojí polozabořená do černého písku a za jejími zády se přelévají vlny Severního Atlantiku a přídí míří k horám. Její jméno Sæljós snad může znamenat Záři moře. Vítr a slaná voda si pomalu ukusují z jejího kdysi elegantního trupu. Teď už prosvítá mnohde rez a dřevěný trup rozežírá hniloba. Zářivě žlutý mosazný lodní šroub je uvězněn z větší části v písku a je jasné, že už nikdy tuhle loď nebude pohánět v mořských vlnách. A na zádi je název domovského přístavu – Sandgerdi, který se nachází na západním cípu poloostrova Reykjanes, tedy více než 100 kilometrů vzdušnou čarou, tam už nikdy nedopluje. Jak je na Islandu zvykem, je ponechána svému osudu jako malý pomník, pomalu se rozpadne, rozplyne, moře si ji vezme…