V policejním autě čeká smrt a v muzeu dívka, co čte Simone de Beauvoir

Měření rychlosti na silnicích není na Islandu policejní “hobby”  nebo prostředek k plnění obecních pokladen, jak je to běžné u nás. Umístění stacionárních radarů je v dostatečné vzdálenosti signalizováno tabulí a policie (Lögreglan) měří rychlost nikoli ukrytá v civilních autech, ale v těch svých, výrazně označených. Buď měří rychlost z jedoucího auta nebo z auta zaparkovaného těsně u silnice. 

Jel jsem z jihu po silnici č. 76 a několik kilometrů před Hofsósem jsem z dálky uviděl policejní auto stojící u kraje vozovky. Ač jsem nejel ani povolených 90 km v hodině, přece jen jsem ještě zpomalil. Na mě si nepřijdou. Dojel jsem blíž a vidím, že policejní vůz nestojí na odbočující cestě, ale na trávě. No velebnosti, fuj! To se dělá?!
Zastavím, kouknu dovnitř a tam nesedí policista, ale kostlivec. A na druhé straně cesty je tabule zvoucí k návštěvě Automuzea. Tak to je upoutávka opravdu na jedničku s hvězdičkou. Jedno automuzeum – blízko vodopádu Goδafoss – znám, tohle ne, tak nezbývá, než ho prozkoumat.

Vstoupím do budovy a v recepci-pokladně sedí světlovlasá dívka a cosi čte. Podívá se na mě a zavře kníhu – zůstanu překvapeně zírat: Autorka Simone de Beauvoir, francouzská spisovatelka a filosofka existencialismu a feminismu, celoživotní partnerka J. P. Sartra, která svá hlavní díla napsala v padesátých a šedesátých letech minulého století. A název knížky? Det andet køn, Druhé pohlaví – knížka napsaná před více než sedmi desítkami let v roce 1949. (Podle toho přeškrtnutého ø hned vidím, že knížka není islandská ale dánská.) Proboha, copak se touhle knihou může prokousat kdokoli z dnešní mladé generace? No, jak vidět, tak může. Dáváme se do řeči. Dívka je Dánka, která je na prázdninové brigádě na Islandu. Neodolám a požádám o možnost si ji s tou “těžkou” knihou vyfotografovat. Směje se, samozřejmě.

A muzeum? Krásné historické exponáty – nejen osobní a nákladní auta, ale i sněžné skútry, motorky, pluhy, sněžné frézy, a také automaty na přehrávání desek atd. Mezi auty je i česká Octavia z roku 1963 a ruský Gaz, tedy pro Island docela exotika. A před budovou ještě dvě policejní auta, z nichž jedno je současná česká oktávka. Kromě renovovaných a naleštěných aut v halách je u muzea přilehlá louka doslova posetá dalšími exponáty v různém stádiu rozkladu…  Člověk by tu mohl strávit celý den a pořád by bylo co objevovat…

Před odchodem ještě jedna fotka Dánky a vzápětí už za sebou nechávám i policejní auto s kostlivcem a pospíchám do Siglufjörδuru na odhalení Památníku ženám, které v době “sleďové horečky” pracovaly na kuchání a solení ryb.