Mælifell – hora, která mluví
Hora Mælifell (v překladu Mluvicí hora) se vypíná nad okolní černou písečnou poušť severně od ledovce Mýrdalsjökull při vnitrozemské cestě F 210 Fjallabaksleið Syðri (v překladu Jižní stezka za horami). Už z dálky – ať se k ní přibližujete ze severu nebo ze západu (z jiného směru to nejde), upoutá nejen svojí zelenou barvou, která tak kontrastuje s černou pouští a nedalekým bílým ledovcem, ale také naprosto pravidelným tvarem. Zelená pyramida.
Když jsem ji poprvé uviděl v roce 2006, tehdy ještě z cesty vedoucí od východu, která už zanikla, vzala mi dech. A tak jsem stál a díval se, a ta hora se přede mnou tyčila, jako nějaké zjevení. Všude kolem rovina pouště a najednou osamělá, zelená hora… Tehdy bylo slunečné počasí, které ještě podtrhovalo tu její zářivou zeleň. Od té doby jsem kolem ní jel mnohokrát a dalo by se říct, že už ji znám „jako své boty”, ale vždycky mě něčím překvapí. Někdy se znenáhla vynořuje z mlh, jindy si nasadí na vrchol sněhový čepec, někdy se k ní ze severu přijíždí rozlehlou suchou planinou, jindy zde teče kilometr široká řeka z tajícího ledovce, někdy je vesele jasně zelená, jindy temná a šedá, až skoro výhrůžná…
Většina lidí, kteří tudy cestují (na štěstí jich není mnoho), jenom kolem projedou, nanejvýš zastaví na minutku dvě kvůli fotce či krátkému videu. Pro ně je ta hora němá. Ale když člověk zastaví a zadívá se do té prazvláštní krajiny a na tu zelenou horu a pustí z hlavy, kam chce ještě dojet, co chce ještě stihnout a vidět, pak uslyší, co mu ta hora říká…
